Trienále Prostor Zlín 2022

Trienále Prostor Zlín patří od raných devadesátých let k důležitým aktivitám Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Prezentace současného umění ve veřejném prostoru se jednou za tři roky střídala s Novými zlínskými salony a Zlínskými salony mladých. Proběhlých osm ročníků mělo různý rozsah, vystřídalo se při nich několik desítek umělců nejen z Česka a všechny se potýkaly s aktuální společenskou atmosférou i specifikem samotného Zlína. 

Porevoluční euforie svědčila velkolepým realizacím, které nabourávaly totalitní šeď města. Začátek nového milénia v reakci na všudy přítomný vizuální smog a privatizaci veřejného prostoru pro změnu provázely spíše nenápadné zásahy do exteriéru města. Poslední ročníky se více soustředily na historii a reflexi umění ve veřejném prostoru. Přestože řada kvalitních realizací po konci výstav nakonec ve městě zůstala, trienále Prostor Zlín nebylo takto koncipováno. 

Letošního devátého ročníku se zúčastní Anna Hulačová, Tomáš Moravec, Pavla Sceranková a Timo, čtyři umělci s bohatými zkušenostmi s vystavováním mimo bezpečí galerie. S veřejným prostorem pracuje každý z nich jiným způsobem. Od figurální sochy, přes objekty, instalace po street art. Zlín se za tři dekády zásadně proměnil. Umělci nemají k dispozici zanedbané a zároveň mimořádně inspirativní, postindustriální město. Veřejný prostor je ve Zlíně opečovávaný jako málo kde, ale nepřestává být výzvou. 

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Zlína při příležitosti 700 let města. Záštitu nad trienále Prostor Zlín 2022 převzali Zuzana Fišerová, radní pro oblast kultury a školství Zlínského kraje a Pavel Stojar, náměstek primátora statutárního města Zlína.

Instalace

Tomáš Moravec

Plocha, park u autobusového nádraží

Parčík u autobusového nádraží je průchozí prostor nepříliš kultivované městské zeleně. Stal se místem, kudy se prochází po spontánních trajektoriích bez zpevněných cest. V pevně strukturovaném řádu okolního města představuje odklon od funkčního celku. Instalace Tomáše Moravce pro Prostor Zlín situuje do jeho prostoru novou možnost nahlížení na toto místo. Čtvercová pochozí podesta o rozměrech 5 x 5 m vytváří zdvih nad úroveň terénu. Kruhová díra v jejím středu je chybějící částí celku. Částí, jejíž naplnění může vzejít až z každodenního užití prostorového novotvaru. Instalace je pomyslnou inverzí kulatého stolu a vyzívá k posezení s nohami svěšenými do prázdna, v jehož středu se můžeme opřít pouze o svou přítomnost.
[...vyjasněný řád žádá si tohoto neuspořádaného prostoru jakožto místa pro to, co přijde a co minulo, pro to, co není hotovo a co jest možno, místa pro spánek a sen, místa pro soukromí, lásku, přírodu a zemi, iniciativu a zapomenutí...] citát z knihy Rudolfa Schwarze, Staveniště Evropy, 1936

Timo

Bez názvu, u podjezdu na autobusovém nádraží

Les jako čárový kód je hranice pozorování okolního světa mezi utilitárním pohledem podtrhujícím funkci a mezi nezasahujícím přístupem - odstupem. Je okolní svět hodnotný sám o sobě nebo jen ve vztahu k nám? Kde končí slovo les a začíná slovo dřevní hmota? Kde končí slovo zvíře a začíná slovo maso? Kolik tun ryb zahynulo v Bečvě? Tento pohled se dále nabízí jako jedna z možných interpretací umění obecně. Rozdovádí nás pohled na obraz nebo si jej kupujeme jako investici a zasuneme do depozitáře? Je umění další položkou vedle zlatých cihliček, kryptoměn a akcií? Ale zpátky na začátek - nejde jen o pohled na art, ale na svět obecně.