Václav Špála (1885—1946)
Autoportrét (Vlastní podobizna ve žlutém kabátě), 1908

olej, dřevotříska, 65 x 48 cm

Setkání s kubistickým tvaroslovím stejně jako s fauvismem, německým expresionismem a dílem Edvarda Muncha Václava Špálu zásadně ovlivňuje. Podobně jako jeho generační kolegové se i on stává členem kubisticky orientovaného SVU Mánes, o dva roky později jej opouští, aby se podílel na založení Skupiny výtvarných umělců, ze které v roce 1912 rovněž vystupuje.
Ke spolkovému životu se vrací až ve 30. letech, kdy se stává předsedou SVU Mánes.

S obdivem k barvě, která se pro něj po celý život stala nejdůležitějším malířským prostředkem, dochází k jednoduché výstavbě obrazu – uvolnění barvy ze závislosti na kresbě, jasné a energické tahy, barevná redukce, zjednodušený expresivní rukopis. Kromě několika autoportrétů (Autorportrét, 1908) nenajdeme u Špály obrazy existencionálního charakteru. Exprese je nejvíce patrna v krajinomalbách, kterým se věnuje po celý život. Od 20. let se potom stávají hlavním těžištěm jeho tvorby – neobydlená krajina, divoká příroda, krajina poznamenaná průmyslem a civilizací (Cihelna, 1912, Na Berounce, 1925).